Říjen 2011

Očekávané překvapení

31. října 2011 v 20:47 | Andie Shadows |  Novinky
Ooo pááni, to jsem vážně nečekala :D.

Dneska jsem se dozvěděla, že zítra mám trénink s Petrem :D...jako bych to neříkala...:D
Sice to bude asi dost natěsno se školou...ale vlastně ani nevím, proč jsem souhlasila, když se mi tak nechtělo...asi protože jsem věděla, že bych se k tomu jinak už nedokopala :D...

Dneska už nemám moc náladu na řečičky, v sobotu nejspíš pojedu trénovat do haly, vidíme. No a jinak jsem zase propadla fimu, ve škole začínám být známá jako "ta, co prodává roztahováky" :D. A pierc ej pryč, jako bych to neříkala...:D A to je zatím vše, pa pa!

PS: Možná se tu objeví článek s fotkama ze ZOO...chcete-li...? :)

Zkusíme to znovu

26. října 2011 v 19:36 | Andie Shadows |  Novinky
Ahoj...dneska mám strašně depresivní myšlenky, jsem navíc naštvaná a zklamaná...a je toho tolik, že mi to je vlastně úplně jedno. Brzo odsud vypadnu do světa stvořeného Stephenem Kingem a nechám realitu realitou...aspoň na chvíli.

Včera jsem zjistila, že Janča mi před pár dny psala docela dlouhej vzkaz. Jde zase do nemocnice s nohou. Ani nevíte, jak je mi jí líto...musí to být hrozný - bude mít zas berle.
Ale potřebuje, aby někdo aspoň 3x týdně pracoval s Beltem, a tak mi nabídla, aby to bylo jako dřív.

Nedávno se mi zdál strašnej sen...vím, že tam byla Jana a šlo o holky na koních, ale byly tam i holky ze třídy. A něco hořelo...a já do toho byla nějak zapletená. A taky tam někdo něco ukradl a všichni házeli vinu na mě! Jenže já věděla, že za to nemůžu...ale nikdo na mě nekřičel, jen mě pomlouvaly a nechtěly se mnou mít nic společnýho. A nakonec - Janča mě nechala dál jezdit Belta, ale s pohrdavým úsměvem na rtech...to byla poslední kapka, probudila jsem se úplně v šoku a se slzama v očích. Tohle je tak hnusný, dokážete si to představit??

Je to kravina, že to sem vůbec píšu. Ale některý sny mě strašně zasáhnou a hrozně ovlivní mojí náladu a rozhodnutí minimálně na jeden den. Včera jsem tedy Janče odpověděla, že od pondělí začnu zase chodit pravidelně. Prý na mě čeká nějaké překvapení, takže jsem zvědavá. Můj typ je, že jde o tréninky s Petrem, ale uvidíme.

Těším se na Belta, těším se, že zase budu něco dělat. Chtěla jsem teď začít se segrou chodit plavat a bruslit, jenže ona je vážně strašná! Pořád jen mluví o sportu, a když něco začnem, dělá to s nechutí a už po prvním plavání s tím chce skončit. Tak budu chodit plavat aspoň jednou týdně a zbytek budu jezdit.

Moc ráda bych se tady vypovídala, vy nejste žádní moji psychologové...a tak si půjdu popovídat s malým panem psychologem, který sídlí v mojí hlavě...

Zdravím pozůstalé

23. října 2011 v 15:01 | Andie Shadows |  Novinky
Čus čus, prťata!
Nebojte, nezapoměla jsem, že mám blog, ale moc času teď na internetu netrávím. Občas kouknu kam potřebuju a to je konec. Nemám zrovna moc času, protože se musím učit do školy, i když se mi nechce. A když ten čas mám, tak hraju pitomý střílečky...jsem hrozná...:D

Alé! Budou prázdniny, že?? A na víkend (možná) budu mít půjčenou zrcadlovku od tety, takže půjdu fotit (koně, co jinýho :D) no a to bude asi tak všechno. Smazala jsem můj životopis, protože jsem se rozhodla, že bych byla opravdu nerada, kdyby se někdo dozvěděl o tom, že mám blog! Jsou tu věci...je to tu takovej můj nejtajnější svět :D...asi mi rozumíte...

Už s musím loučit! Mějte se krásně ;)

BTW, ježííš, už mám zase nutkání vyndat si piercing! Co mám dělat?!! :D


Běh o život

15. října 2011 v 10:36 | Andie Shadows |  Ze života s koňmi
Už je to tak dávno, co jsem sem psala naposledy...ale včera jsem byla po dloooouhé době opět u koní a tentokrát jsem jela i s holkama ven.
Ale ještě před tím jsem musela ve škole udržet víčka nahoře a snažit se soustředit na písemku z psychologie :D. Škola je celkem fajn. Ale nejlepší jsou pátky. Máme jen 5 hodin a navíc samé dobré předměty. A jinak je to až na pár opravdu neoblíbených předmětů (tělák, zemák, matika, němčina...:D) celkem v pohodě.

A po škole jsem teda jela na koně. Přivedly jsme s Andy Bela, Nicky i Jeffa, aby pro něj Lůca pak nemusela. Nahoře jsme si udělaly čaj, protože byla neskutečná zima a pak jsme se vrhly na naše drahoušky. Mezitím už dorazila i Lůca.

Belt nepotřeboval ani vyčistit, tak jsem jen párkrát přejela kartáčem jeho nový kožíšek :D. Nojo, zima je už skoro tady...
Pak jsem mu vyčistila nová kopýtka, aby se neřeklo a šla jsem mu dát sedlo. Ani jsem ještě nezapnula podbřišník a najednou se po mě Belt zlostě ohlídnul. Hned mi to bylo jasný - všichni říkali, že Bels poslední dobou zlobí a tak. Něco se mu nelíbí na ježdění. Dřív to nedělal...
Bylo mi to líto, ale doufala jsem, že ho to venku přejde. Když jsem mu dávala uzdečku, nechtěl otevřít pusu. Palec v koutku nepomohl, takže jsem mu prstama musela zuby rozevřít od sebe. Jako...nevím co k tomu říct...:D Ještě že je to on.
(Starší foto - konkrétně z tohoto dne)

Venku to probíhalo normálně. Belt byl skvělej a zpátky jsme s Andy pořád závodily. Jednou vyhrál Belt, jednou Nick. Kupodivu to hochy nějak bavilo. Jely jsme na konec takové dlooouhé louky, kterou jsme zpátky rozdělily na dva úseky - běželi jsme asi půlku, pak oddych a další a pak ještě zbyl kousek po cestě, kde už jsme neměli v plánu běžet, ale nechali jsme kluky, když si natryskali ještě aspoň těch pár metrů :D. Belt se zase úplně lepil na Nicka a když jsme ho předbíhali, koukla jsem se doleva - a tam jsem uviděla jen obrovskou rozšklebenou hubu plnou zubů. Ještě že si Nick nepopletl můj zadek s tím Belovo, asi by to bolelo...:D

A na poslední louce jsme zase všichni tři nacválali a Belt brzo doběhnul Nicka. Opět běžel vedle něj po levé straně - mimo cestu. A najednou před náma strom, kterému větve sahaly...no, celkem nízko. Tak nízko, že kdybych zůstala sedět, určitě by to bolelo. V té rychlosti jsem se prostě jen sedla a zavřela oči. Když jsem je znovu otevřela, Belt byl daleko před Nickem a už mířil nahoru do zatáčky a mě třmen na levé noze poskakoval, že skoro vypadnul. Ale co, vyhodila jsem ho a pobízela Bela dál. Posledních pár metrů jsem si chtěla užít. Vyhodila jsem i druhý třmen a pak jsme začali zpomalovat. Nechala jsem Belta si kousnout podzimní trávy a vyrazili jsme krokem domů...